DIECÉZNÍ CHARITA OSTRAVSKO-OPAVSKÁ

Hovoříme zde o paní Beatě Sikorové, která post ředitelky zastávala bezmála 2 roky. Za dobu jejího působení došlo k několika změnám. Došlo ke stabilizaci tamní Charity a vedení Denního stacionáře sv. Josefa pro mladé lidi se zdravotním postižením. Právě v této budově, stejně jako Domov pro seniory sv. Alžběty, sídlí i řád Alžbětinek, do kterého se Beata rozhodla vstoupit.

Jak byste krátce shrnula své působení zde v Charitě Jablunkov?

V době, kdy jsem přišla do Charity, tak zde bylo hodně lidí, kteří zde byli již zaměstnáni dlouho. Pomalu si začínali zvykat na nový zákon o sociálních službách. No a já jsem tady přišla a udělala jsem tady takový menší vítr. I když jsem chtěla postupovat pomaleji, tak to dopadlo nakonec tak, že jsem byla nucena udělat větší změny hned a okamžitě. Jedna z hlavních změn spočívá v tom, že dáváme důraz na větší samostatnost klientů. Začala jsem například všem našim klientům v denním stacionáři vykat, což bylo těžké jak pro naše zaměstnance, tak pro klienty. Přestali jsme používat zdrobněliny, prostě jsme pracovali na takových drobnostech, protože na těch se zakládají vztahy – s klienty i s rodiči.

Tyto změny byly pro některé zaměstnance tak těžké, že to neunesli a třeba i od nás odešli. Možná že by pomohlo, kdyby ty změny nebyly tak rychlé, ale prostě taková byla situace. Odstoupili jsme od „rodinného“ typu služby, která byla fajn, protože pracovníci dávali hodně ze sebe, klientům to vyhovovalo. Na druhou stranu tento přístup spíše působil na klienty tak, že je činil více závislé na naší službě. Tím pádem si nedokázali svůj život bez Charity vůbec představit a my jsme je tímto nedokázali připravit na budoucí život.

Tím jak se začínal měnit přístup a systém, někteří zaměstnanci odcházeli, působilo to někdy i negativně na klienty. Už z tohoto důvodu bylo potřeba pracovat na snížení míry závislosti u klientů a zvyšování soběstačnosti. Některým se doslova bořil svět, ale pracovali jsme na tom a nyní se ukázalo, že změna nese ovoce. Když přešla ta krizová doba změn, tak se ukázalo, že to byl krok správným směrem. Jsem o tom přesvědčena. Bylo to těžké, pro někoho možná i bolestné, ale služba musí jít dopředu a my můžeme nyní hodnotit, že je to jen dobře. Teď můžete vidět i radost rodičů, kteří vidí, jak ty jejich děti „rostou“ (pozn. ve svých zkušenostech, dovednostech, znalostech).

Velkou radostí, kterou jsme prožívali za doby mého působení, je rekonstrukce celého sídla Charity, ale i Denního stacionáře.

Na čem by bylo potřeba ještě zapracovat? Co by potřebovalo zlepšit?

Na standardech kvality by se mohlo pracovat pořád, to je nekonečná práce. Kdybych na té pozici ale zůstala déle, tak bych určitě šla do návazné služby. Asi do sociálně terapeutické dílny, protože vidíme, že ti klienti jsou opravdu čím dál více samostatní a někteří z nich jsou opravdu šikovní a jsou schopni zapojit se do pracovního procesu. Dále bych se určitě zaměřila na rozvoj komunikace s obcemi a s médii, protože na to jsem neměla dost času.

Co bylo pro Vás nejtěžší?

Nejtěžší byly pro mě asi odchody zaměstnanců a nebylo to těžké jen pro mě, ale taktéž pro naše klienty. Všichni pracovníci byli dobří, ale rozumím, že pro někoho je velmi těžké naskočit do nového procesu a změnit např. styl práce, přístup apod. A pokud by to ten zaměstnanec neuměl respektovat, tak já bych ho u sebe nechtěla – nebylo by to dobré ani pro klienty, ani pro Charitu. Změnou vedení dostali zaměstnanci i větší kompetence, což jim umožnilo osahat si ty dovednosti, kterými sami disponují.

Co byste vzkázala novému panu řediteli, který tady po Vás nastoupí?

Pan ředitel bude mít těžkou pozici. Já jsem „řízla“ do těch starých kolejí, které tady byly už x let a on to bude muset „dořezat“ nebo se tomu nějak postavit. Věřím, že na to bude mít své metody, své prostředky, prostě svůj přístup.

Panu řediteli bych přála, aby nevnímal Charitu jako něco neustále profesionálního, co se týče třeba administrativy a podobně, ale aby to byla činnost, ve které bude spolupracovat a mluvit s Bohem, který pomůže, když je potřeba. A aby měl pořád tak pozitivní přístup, s jakým ve své funkci začal.

Děkujeme Beatě Sikorové za její činnost ve funkci ředitelky Charity Jablunkov a přejeme jí hojnost Božího požehnání v novém povolání.