DIECÉZNÍ CHARITA OSTRAVSKO-OPAVSKÁ

Vždycky jsem ráda zkoušela nové věci a přijímala výzvy, proto jsem se rozhodla využít nejdelších prázdnin svého života a odjet na dva měsíce do Španělska, konkrétně do Zaragozy, a to jako dobrovolník v rámci programu Evropské dobrovolné služby. O hladký průběh přípravy mého projektu se starala jak má přijímající organizace ve Španělsku – nadace Canfranc, tak i vysílající organizace – Diecézní charita ostravsko-opavská, takže o mě už od začátku bylo velmi dobře postaráno.

29. května večer jsem se úspěšně dopravila do Zaragozy, zabydlela se ve svém provizorním, ale naprosto vyhovujícím bytě, a seznámila se Sophie, druhou dobrovolnicí, která mě zasvětila do našeho dobrovolnického denního režimu. Každé dopoledne jsme trávily v kanceláři nadace, kde jsme se věnovaly různým administrativním a překladatelským úkolům a také jsme připravovali program na odpoledne, které jsme vždy trávily s dětmi. Jednalo se o školáky z chudších rodin, kteří potřebovali pomoci s úkoly a také trávit volný čas smysluplným způsobem. Jelikož jsme v nadaci tvořily plnohodnotnou část týmu, naše pracovní dny byly čas od času obohaceny různými akcemi, setkáními, večírky nebo pracovními výlety. Také jsem měla příležitost účastnit se dívčího tábora, kde jsem zastávala funkci vedoucí a lektorky angličtiny.

Co se týče technické stránky mého pobytu, jako je například finanční zabezpečení, byla jsem více než spokojená. Pravidelně jsem dostávala dostatečný obnos peněz na stravování, po městě jsem se pohybovala díky předplacené kartě MHD a také jsem dostávala kapesné, které vystačilo na všechny aktivity, které jsem chtěla podniknout. V nadaci mi vycházeli ve všem vstříc, také jsem využila možnosti dnů dovolené a podívala jsem se na týden k moři. Také jsem absolvovala dobrovolnický trénink v Toledu.

Za ty dva měsíce, co jsem strávila v zahraničí, jsem se naučila neuvěřitelně moc věcí. Nebyla to jen komunikace v cizím jazyce a zdokonalování schopnosti zvykat si na nové prostředí – poznala jsem obrovské množství skvělých a zajímavých lidí, hodně jsem cestovala a viděla jsem skoro celé Španělsko, zažila jsem, jaké to je starat se jen sama o sebe, prát si, když už si člověk nemá co obléct a sám od sebe si uklidit, když už se ve svém pokoji nemůže ani pohnout, poznávala jsem jinou kulturu, jiné názory a jinou (španělskou) mentalitu, ale hlavně jsem se upevnila v názoru, že když člověk něco dělá pro druhé zadarmo, přináší to obrovskou radost nejen lidem, kterým pomáhá, ale také samotnému dobrovolníku. Byla to nedocenitelná zkušenost a jsem si jistá, že z ní budu ještě velmi dlouho čerpat.

více na blogu

 https://voluntariadozaragoza.wordpress.com/