DIECÉZNÍ CHARITA OSTRAVSKO-OPAVSKÁ

Selene pomáhá v obou našich střediscích, kde se věnuje dětem ze sociálně slabých rodin a Benny navštěvuje charitní střediska třikrát týdně a zbylé dva dny se věnuje klientům organizace Živá paměť, o.p.s., v rámci projektu „Dobrovolníci na pomoc obětem nacismu.“ Oba dobrovolníci se Vám představí v následujícím článku.

Selene Cimó

„Ahojte!

Mé jméno je Selene Cimò, je mi 25 let a pocházím ze Sicílie (IT), z malého městečka zvané Agrigento.
Mé koníčky jsou hudba, tanec, dívání se na filmy a karaoke.
Obvykle jsem společenská dívka a snažím se být vždy usměvavá a šťastná. Miluji výzvy! Myslím si, že být na projektu přes Evropskou dobrovolnou službu je skvělá příležitost k tomu, abych se naučila něco o nových kulturách, naučila se nový jazyk a potkala spoustu nových lidí.
Po maturitě jsem začala cestovat, byla jsem například rok v Tanzánii, měsíc v Rusku a Anglii a nyní jsem se ocitla právě v České republice, abych čelila novým tradicím a zvykům. Jsem ráda, že jsem se takto rozhodla, protože žít zde, to je učení se každým dnem. Každý den se naučím více a více o Romských lidech a jejich zvycích a každý den je zcela jiný. Miluji svou práci, a děti se, kterými pracuji.
Mým největším snem je navštívit každý stát na světe nebo alespoň 5 kontinentů.“

Co máš na České republice nejraději?
„Samozřejmě české pivo a Stodolní ulici! Ale v současnosti se mi velmi líbí vánoční atmosféra, která v mém malém městě není. Mám také ráda zdvořilé lidi, které potkávám a barvitost města.“

Benjamin Brow

„Ahoj! Jmenuji se Benjamin Brow, jsem z Německa a je mi 20 let. Nyní žiji v Ostravě už tři měsíce a moc se mi tady líbí. Rád zpívám, tančím, vlastně mám rád vše, co má něco společného s hudbou. Mým koníčkem je také hraní. Je skvělé, že i tady můžu se svým koníčkem pokračovat, například jsem součástí filmového projektu na Ostravské universitě. Mám rád Ostravu, protože tady můžu dělat spoustu věcí, poznat nové lidi, nové přátelé. Ostrava je ve srovnáním s městem, ve kterém žiji v Německu opravdu velké město. Žiji v centru města, takže mám vše blízko a to mám rád.
Pracuji na dvou místech a to v Živé paměti a Diecézní charitě ostravsko- opavské. V Živé paměti navštěvuji seniory, kteří přežili holocaust, a musím říct, že je to opravdu zajímavé. Mám ale rád také práci na střediscích DCHOO Vesničce a Horizontu, protože je úžasné jak je jednoduché si hrát a komunikovat s dětmi ačkoli nemluvím moc dobře česky. Kromě toho se hodně učím o nové kultuře. Také pracovníci a koordinátoři jsou moc hodní. Je to pro mě asi nejúchvatnější období mého života a v žádném případě nelituji, že jsem se rozhodl dobrovolničit v „ocelovém srdci České republiky“.
Proč jsem si vybral Českou republiku? To je dobrá otázka, protože zprvu jsem chtěl navštívit anglicky mluvící země! Ale moje německá organizace „Aktion Sühnezeichen Friedensdienste“ (anglicky: „Action Reconciliation for Peace“)mi navrhla toto místo v Ostravě. A já jsem se rozhodl to přijmout a to proto, že se mi moc líbil popis projektu a chtěl jsem pracovat s dětmi. Ačkoli Česko sousedí s Německem, moc jsem o něm nevěděl, ale po dobré přípravě a třech měsících tady, už vím daleko více. Mám také rád města, jako jsou Praha, Brno, Olomouc, také cestování napříč zemí, lidi a atmosféru“.

Co máš na České republice nejraději?
„Mám rád vlaky, protože jsou o moc komfortnější než vlaky německé a jsou za nižší ceny. Mám také rád české bary a kavárny, protože mám z nich pocit, že jsou něčím výjimečné. Také je u vás normální, že často dostáváte v restauracích a kavárnách vodu zadarmo, to velice oceňuji. A samozřejmě mám rád české pivo a myslím, že je to možná to nejlepší pivo!“

Oba dobrovolníci u nás stráví jeden rok. Průběžně Vás budeme informovat a přinášet novinky týkající se jejich pobytu u nás a o akcích pro veřejnost, které budeme chystat společně s dobrovolníky.