Slovo prezidenta Diecézní charity
pojem Charita v dnešním slova smyslu byl a je formován křesťanskou teologií. Ústředním bodem této teologie je osoba Ježíše Krista: jeho slovo, jeho skutky, ale hlavně jeho vztah k Bohu, ze kterého vycházelo veškeré jeho působení směrem k člověku usilující o novou či lepší kvalitu lidského života. Finálním slovem a zároveň i největším skutkem Ježíše Krista – obecně řečeno – bylo nasazení vlastního života ve prospěch člověka: „byl pro nás – za nás ukřižován, zemřel a byl pohřben“. Nejde však jen o vnější skutek utrpení, ale i vnitřní postoj lásky (pokud je možno toto od sebe vůbec oddělit). I když se to může jevit jako nesmyslné (smrt je principálně nesmyslná), jistě všichni z vlastní zkušenosti víme, že skutek vykonaný s láskou má trvalou platnost a jako takový obnovuje a zkvalitňuje lidský život. Zde se dotýkáme události „vzkříšení Ježíše Krista“, že totiž láska má smysl za všech okolností a že snaha o ní je trvalým zdrojem života.
Pro Charitu jako církevní organizaci je toto základní rozměr její existence a působení. Podle svého zakladatele se jak slovem, tak především skutkem snaží umenšovat aktuální lidskou bídu a nabízí – řečeno moderními termíny – svým klientům pestrou škálu sociálních a zdravotních služeb. Na druhé straně ví, že plnost jejího působení je v tom, že zprostředkovává uzdravující božsko-lidský dotyk lásky a chce dát člověku pocítit prožitek lidské blízkosti, vycházející z výše naznačené události „smrti a vzkříšení Ježíše Krista“.
K tomu vyprošuji nám všem Boží pomoc a požehnání.
P. Jan Larisch, Th.D.,
prezident DCHOO